Ještě starší historie

To už je dávno.

Mé první vědomí z hry na hudební nástroj je z kapoty staré „dvanáctsettrojky“, která parkovala za naším domem na vrakovišti, které tam udržoval táta - co kdyby se ještě něco do budoucnosti hodilo. Já tam seděl s klackama v rukou a mlátil do zvučného plechu a ještě zvučnější karoserie, která postrádala veškeré vnitřní vybavení - dobře se to rozlýhalo. V tu chvíli nejspíš mí rodiče pochopili, že v tom klukovi něco je a v první třídě mě přihlásili na flétnu. Pak klarinet. Své učitele si pamatuji jako první polibek, takže na tomto místě děkuji paní Marečkové, manželům Volochovým a také panu Tauferovi z rýmařovské zušky.

Ač to teď nevypadá, hraní na dechové nástroje mě nebavilo. Několikrát jsem se pokusil cíleně ztratit klarinetový kufřík v autobuse - dojížděl jsem z malé vesničky Stránské do Rýmařova (cca 6 km), ale pokaždé se mi ten zpropadený kufřík dostal zpět a já tak musel dochodit dva cykly. Pak přišla naděje a klaplo to - přestup na klávesové nástroje. Keyboard byl záchranou. Sice byly všechny tehdejší metodiky v plenkách - stejně jako všechno, co po 89 přicházelo jako novinka, ale mě to bavilo. Oblíbil jsem si Yamahu a začal skládat prvotiny. Po prvním roce mého studia na keyboard (cca 15 let) se ozval místní pan farář, že shání varhaníka a bere kohokoli. Dostal jsem nový úkol. Abyste mi rozuměli - já do té doby fakt neznal noty a vše se učil asi jenom sluchem, jak to předzpívávali mí učitelé.

Hra na píšťalové varhany byla fuška - po prvním pokusu jsem to zabalil hned v půli mše. Otec Stanislav Kotlář pochopil, že musí volat jinde a do Rýmařova přijal tehdy na civilní službu Honzu Randu. S ním jsme se skamarádili a byl mi vzorem, jak hrát na varhany - vlastně mě naučil on, jak hrát na pedál a byl mi motivací ke cvičení. K němu jsem pak chodil do sboru, kde jsem se naučil základní intonaci a kde mi vlastně někdo řekl, že zpívám krásně.

To věše mě nakonec přivedlo do Litoměřic, kde jsem po nějakém čase poznal svou budoucí ženu. Založili jsme tam malou scholu a pořídili první aparaturu za drahé peníze. To se dozvěděli kamarádi a dál už jsem o tom psal. Takže svět je malý a i sebemenší detaily mění životy lidí. Takže záleží i na tom, jakou kapelu pozvete na svou životní akci.

Naše podmínky

Skutečně toho není mnoho, ale přece jen nějaký řád a podmínky naše produkce mít musí.

• Na místo přijíždíme, pokud není dohodnuto jinak cca 1,5 – 1 hodiny předem, abychom připravili aparaturu, všechno pozapojovali, nažhavili, naladili atp. Z tohoto důvodu je potřeba, aby bylo místo konání v tuto dobu již přístupné a prostor pro kapelu vyklizen.
• K produkci potřebujeme pouze zásuvku 230V/ 16A , Prostor pro kapelu, jeden stůl a počet židlí, který je roven počtu členů kapely.
• Koná-li se akce ve venkovních prostorech, je důležité mít zajištěné dostatečně velké a bytelné zastřešení. Nelze za ně považoval altánek z Lidlu za 500,-Kč
• Produkce v místech bez vyvýšeného podia je možná, je však třeba dbát zvýšené opatrnosti, aby nedošlo k poškození, nebo pádu aparatury, či zranění účinkujících i hostů.
• Platba probíhá dle domluvy (hotově, převodem) po skončení akce.

Podklady

Nehrajeme si na plnokrevnou rockovou kapelu.

Pokud jde o nás, tak si zásadně vyrábíme podklady sami (pokud neexistuje profesionální verze vytvořená našimi partnery). Přes 90% našich podkladů je skutečně našich. Přitom v nich kombinujeme reálné nahrávání skutečnými nástroji (smyčcové nástroje, akordeon, el. a ak. kytara, klarinet aj.). Pak si stojíme za tím, že vždy dohráváme naživo ty nástroje, které máme v rukou, nebo na stojanech. Na hudební nástroje hrajeme - můžete se klidně přesvědčit při vystoupení.

Díky této skutečnosti můžeme nabídnout v našem repertoáru také takové písně a skladby, které doposud nikdo z firem zabývajících se výrobou karaoke podkladů nevyrobil. Můžeme také v předstihu splnit jakékoli vaše hudební přání - podklad si vyrobíme. Je však pravda, že poctivá a živá kapela je jiná zkušenost a nelze ji nahradit. Rozhodně si nehrajeme na velkou kapelu a nechceme jí konkurovat. Vždy budeme řešení pro ty, kteří vědí co chtějí. Můžeme hrát zábavy i plesy, ale nikdy si nebudeme hrát na to, že bicista je šílenec schovaný za hradbou různých bicích komponentů, kytarista roztříská svou kytaru o hradbu zesilovačů značky Marschall a klávesista bude jančit s přenosnými klapkami ve stylu Michala Davida.

Ověřte si, zda vaše kapela hraje na nástroje. Poslouchejte a dívejte se na ruce jejím hudebníkům. Když slyšíte rozložené akordy klavíru a přitom klavírista drží stále jeden akord, pak je něco v nepořádku.

Něco o sobě.

Dáša Grobárová

Housle | Doprovodný zpěv

Housle, gaigy, šmidli nebo smyčce hudbu zjemní a pročistí. Dáša Grobárová (manželka klávesáka Martina) nás doprovází tam, kde se požaduje větší obsazení zakely a je třeba zajistit rozšíření repertoáru o taneční standardy. Své místo ale housličky naleznou také v lidové hudbě nebo v současných populárních písních.

Také Dáša rozšiřuje náš repertoár o skladby, které jsou výhradně sólové a které mohou doplnit hudební produkci o prvek kulturního programu. Není pro nás problém zahrát Vanessu Mae nebo Lindsey Striling. Nezaměnitelký zvuk houslí se projevuje v country stylu a v některých písních rockových - víte, že v úpravě písně Colorado použili housle jako sólo Kabáti?

Pro svoji jemnou barvu a romantický charakter zvuku nabízíme housle také jako doporučení pro svatební obřady, kde v kombinaci s klavírem nebo varhanami vytvoří takovou atmosféru, kterou si daná situace žádá. Tento druh hudební produkce jsme schopni zajistit v kostele i v obřadní síni, či venkovním prostoru. Jelikož je náš klávesák varhaník, již nekolik svateb spolu se svou ženou Dášou odehráli.

Něco o sobě.

Stále nic.

Něco o sobě.